Já a můj mozek Řezník

[Intro]
Nech mě bejt. Nech mě! Říkám ti, nech mě bejt
Dej mi pokoj do píči. Nech mě bejt!

[Verse 1]
Vobčas se mi stane, že kolem mě nikdo není
V tu chvíli bych radši, vole, upadnul do zapomnění
Mozku zatemnění ale nekoná se, naopak
Otázkama mě zavalí, že bych ho za to musel nakopat
Přemejšlím vodkaď jsem, co tady dělám a co bude
Pak až mi klesné pták a budou mě muset do hlíny zakopat
Zírám do voblak. Co je Vesmír? Co je za ním?
V tu chvíli už si hryžu ruku a po zemi se válím
Zmrd mi uděluje další psionický rány
Jak kdyby mi vrány klovaly mozkový blány
Psychická bolest a další, další dotazy
Před očima se mi míhaj' nenávistný obrazy
Oázy klidu, tak ty já žádný nemám
Cejtím se jak literát, kterýho poznamenal Vietnam
Myslím na smrt jak zmrd, to nejde pochopit
Asi to tady budu muset celý kulometem pokropit
Myslím na život po životě a jsem plnej zlosti
Mám chuť se někdy zabít jen tak ze zvědavosti
Radši si hlídám karmu, to kdyby čistě náhodou
Po smrti něco bylo, abych moh' zůstat, vole, nad vodou